Zázraky na počkání, nemožné do tří dnů aneb Výzvy

Neznám snad člověka, který by se nikdy nezapojil do žádné „výzvy“. Pro ty, kdo neznají, obvykle se zavážete, že po X dní budete něco dělat. Cvičit, nejíst, běhat nebo třeba číst. Já už mám za sebou tři typy. Možná nejsem výzvový typ já. A možná jsou to občas docela blbosti. Ani ne tak ze strany autorů jako z pozice těch, kdo čekají, že jim výzva změní život.

Jsem poměrně disciplinovaná. Když si zaplatím kurz, odchodím ho celý. Když se zapojím do nějaké aktivity, tak jsem zapojená a tečka. Když řeknu, že něco udělám, tak to udělám. Ale výzvy mi nejdou.

Jeden z důvodů je, že mě zajímají výzvy v oblastech, které by mě měly zajímat. A ve skutečnosti jsou mi trochu fuk. Například ty diety. Strašně bych chtěla zhubnout, vím, že bych měla jíst víc zeleniny a jít příkladem dětem. Jenže reálně se mi nechce, protože si prostě tak tlustá a nezdravá nepřipadám. Loni jsem se přihlásila do výzvy s Fitmami do plavek. Za nějakých 99 Kč jsem získala sérii cviků, facebookovou skupiny na podporu a jídelníček na nějakých šest týdnů. Co se dělo?

Jídlo:

Mým největším nabourávačem morálky je skutečnost, že prostě ráda jím. A bohužel ne zrovna zeleninu. Jsem proslulá svou láskou ke všem sladkým neřestem. Moje touha držet dietu končí obvykle hned první den, kdy mám buď hlad nebo na jídelníčku najdu něco echt dietního. Třeba přírodní kuřecí plátek, nasucho opečený, doplněný zeleninovým salátem bez zálivky. Případně pohankovou kaši. Dojdu k závěru, že jsem hubená tak akorát a že na to kašlu. Tenkrát jsem hned po zdravém jídelníčku obdržela i pozitivní těhotenský test a jídelníček upadl v nemilost. Natahovalo mě dokonce jen z pomyšlení, že ho mám. Musel do krbu. Dodnes se mi sevře žaludek při vzpomínce na zapečenou rýži s bešamelem. Blééé!

Cvičení:

Ačkoliv sportovní antitalent, mám přecejen odcvičené hodiny a hodiny. Co neumím prakticky, znám poměrně dobře teoreticky. Takže není úplně snadné mě přesvědčit, že i špatné cvičení je lepší než žádné. Z čehož taky plyne milion důvodů, proč necvičit výzvy. Tahle lektorka blbě stojí, tahle přetěžuje šlachy, tenhle cvik není vhodný po porodu, ježiš, tohle dělá uplně blbě. Tak na to kašlu. No a když hned na úvod programu dostanu cvičení ve dvojicích, tak je vám jasné, kolikrát jsem cvičila. Ani jednou.

O rok později jsem to zkusila znovu. S nadějí, že předchozí neúspěch byl „z těhotenských důvodů“. Tentokrát s výzvou od Strollering.cz. Žádný jídelníček (ještě pořád mě natahuje), jen cvičení a facebooková skupina. Cviky mě baví, zaberou nějakých deset minut a můžu je cvičit kdykoliv a kdekoliv doma. Výzvy jsou třináctidenní. Mám předplacené tři měsíce. První měsíc pětkrát zapomenu. Druhý měsíc pětkrát cvičím. Třetí měsíc třikrát. Částečně opravdu nezvládám ani těch deset minut (buď je nemám nebo mě zrovna nenapadne, že bych mohla) a částečně zjišťuji, že se mi vrátila poporodní diastáza a že, ježiš, to je smůla, asi tyhle cviky cvičit nemůžu.

A tak na to kašlu.

Proč ty výzvy nedodržím? Když pominu tyhle důvody typu „blbé cviky“, musím si přiznat, že prostě proto, že to pro mě není důležité a nejsem přesvědčená o výsledku. Problémem je taky univerzálnost výzev. Připravit jídelníček pro 200 lidí a postavit cvičební plán pro 200 postav je opravdu velké sousto. Kdo mohl vědět, že nejím celer, petržel bych zakázala a pohanku mám někde mezi arzenem a cyankáli. A že mám špeky na břiše a ne na zadku a problémy s krční páteří, ne s kyčlemi. Tyhle výzvy jsou prostě blbost. Můžou vás nakopnout, ale zázraky neumí. A je načase se s tím smířit.

Životní výzvy

Do poslední výzvy jsem se zapojila ani nevím jak. Prostě mi najednou v mailu přistálo, že pro mě Hilary Rushford připravila první motivační video, tak jsem se koukla. A oslovilo mě to. I když jsem se projevila jako obvyklý výzvový flákač a absolutně nedodržela harmonogram. A i když jsem si skoro nic nenapsala na papír, jak to autorka doporučovala. Mám to v plánu, protože i řešeno pouze v mentální rovině mě to skutečně někam posunulo. O co šlo?

Pro mě úplně neznámá žena jménem Hilary (stylistka, možná je to Američanka a v USA je známá, nevím, nepídila jsem se po tom) natáčela po deset dnů krátká videa s jednoduchými úkoly, jak si urovnat život. Cílem bylo napsat si na papír své myšlenky a nějak se v nich zorientovat. Nebyla bych to já, kdybych tomu věnovala skutečně deset dnů. Videa jsem shlédla ve třech dnech a krom deseti úkolů jsem si na papír nenapsala ani čárku. Přesto mi tahle výzva skutečně hodně dala.

Jsou to úplně prosté otázky. Proč něco děláte takhle? Proč to neděláte? Řeknete si „blbost“, ale když se na ně skutečně pokusíte odpovědět, zjistíte, že i odpovědi bývají hodně prosté a konkrétní. Některé úkoly nebo otázky se mě týkaly víc, jiné mi moc neříkaly. Ale nakonec jsem svůj život viděla zase z úplně jiného úhlu a ulevilo se mi, i když pár odpovědí mě vlastně trochu zklamalo. Nebyly vůbec ambiciózní, vznešené ani věčné. Prostě lidské, obyčejné a průměrné. Jenže se mi skutečně můj život ukázal z jiného úhlu pohledu.

Zajímá vás 10 dnů s Hilary Rushford? Srolujte dolů a podívejte se na program jednotlivých dnů.

Ale k něčemu ty výzvy jsou

Bez ohledu na výsledek mi ale všechny tři výzvy něco daly. Ta první cvičící a dietní mi jasně dokázala, že nějaký obecný zdravý jídelníček není nic pro mě (fuj, zase). A zároveň mi ukázala, že takové výzvy existují. Tu druhou cvičící jsem si pak vybrala víc sobě na míru a mám z ní čtyři opravdu zajímavé krátké workouty, a u instruktážních videí jsem se hodně pobavila. Třetí výzva mě donutila chvíli vypnout a zamyslet se nad sebou. A i když jsem ani tuhle výzvu neplnila vzorně a podle časového harmonogramu, nějak líp se mi po ní dýchá.

Výzvám zdar!

10 dní s Hilary Rushford

1. den

Téma: Kolik času strávíme přemýšlením o něčem, co nemůžeme ovlivnit?

Otázka: Kdybyste mohli deset minut denně věnovat něčemu nepracovnímu, co by vám udělalo radost, co by to bylo?

2. den

Téma: Vděčnost

Otázka: Za co jste v životě vděční? Co vás dělá šťastnými?

3. den

Téma: Nastavování správných a relevantních cílů

Otázka: Co chcete dělat? Čemu byste se chtěli věnovat? Kam byste se jednou chtěli dostat?

4. den

Téma: Strategie a plán

Otázka: Kde chcete být za týden, za měsíc, za rok, za tři roky…

5. den

Téma: Vizualizace

Úkol: Žijte tak, jako by to, co chcete, už bylo realitou.

6. den

Téma: Dosavadní úspěchy a cíle

Otázka: Jak se mění naše cíle a sny? Kde jste chtěli kdysi být? Kde jste?

7. den

Téma: Když se cítíte pod psa, zeptejte se pětkrát proč

Úkol: Na každého občas padne, že neudělal to nebo ono, že není tam, kde chtěl být, i když se snažil. Pěti proč možná dojdete k pravé podstatě problému. (např. necvičila jsem > protože jsem neměla čas > měla jsem toho hodně > cvičení nebylo prioritou > necítila jsem se dobře > vlastně ani nemám dobrý cvičební plán) Tu řešte.

8. den

Téma: Vděčnost za všechno špatné

Úkol: Sepište dopis, který nikdy neodešlete, adresovaný člověku, který vám nějak ublížil nebo to jen mezi vámi dopadlo moc špatně, a napište mu, co jste díky němu získali nebo se naučili.

9. den

Téma: 10 minut ticha

Úkol: Vypněte rádio, televizi, počítač, jděte ven, cokoliv. Deset minut věnujte jen svým myšlenkám a pozorujte je. Na co myslíte? Co vám bere sílu?

10. den

Téma: Film of your life

Úkol: Pusťte si ve své hlavě film o svém životě, jak byste ho jednou chtěli vidět.

Foto: Pexels.com