Letní slovinské překvapení

Malou hornatou zemi s pouhými dvěma milióny obyvateli většina Čechů jen míjí cestou do Chorvatska. Ale v posledních letech přibývá i těch, kdo si tam udělají alespoň několikadenní přestávku. Tahle nenápadná země má totiž opravdu co nabídnout. A tak tu cestou k móři zakotvili i my. Na březích Bledského jezera.

Město Bled na Vás může občas dýchnout atmosféru lázní v našich Jeseníkách a není to náhoda. Dnes populární letovisko totiž bývalo kdysi lázeňským městem využívajícím jednak termálních pramenů, které vyvěrají přímo do jezera, jednak zdravého horského vzduchu a možností mírně náročných procházek po okolí.

Mezi hlavní atrakce samotného Bledu patří rozhodně nádherné jezero, jehož voda se i díky teplým pramenům v létě ohřívá na velmi příjemných 26 stupňů, a tak do Julských Alp míří překvapivě mnoho rodin s dětmi i za koupáním. Jezero můžete obejít kolem dokola po asfaltové cestě – ideální pro procházku s kočárkem nebo výlet malého cyklisty na odrážedle. Jen počítejte s tím, že šestikilometrová trasa zabere rodince s tříleťákem celé odpoledne.

Často fotografovaným motivem je Bledský ostrov s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Pokud si půjčíte lodičku a doveslujete na něj vlastními silami, na ostrově se projdete, koupíte si zmrzlinu a vydáte se zpět na pevninu, zabere Vám to asi hodinu, ale zážitky bude mít celá rodina na dlouho. Doporučuji i těm, kdo na kostely „moc nejsou“.

Samozřejmostí je i výstup na Bledský hrad, ale i když se téměř k hradu dá dostat autem, kočárek nechte raději doma a sáhněte po šátku nebo nosítku. Schody, kam se podíváš. Největším lákadlem jsou samozřejmě výhledy. Historické interiéry hradu jako v Česku nečekejte. Ale ty panorámata! No a když už budete mít třeba ty děti připevněné na těle, musíte vylézt ještě na skalní vyhlídku na protějším břehu Mala Osojnica. Náš výstup byl odměněn i krásným hudebním číslem jakéhosi (asi) španělského kytaristy. (Musím se podívat na Youtube, jestli náhodou…)

Objevte i okolí Bledu

Bled je strategickým výchozím bodem pro spoustu výletů, díky čemuž si v sezóně výrazně připlatíte. Za ubytování, za restaurace i za vstupné. A rozhodně nebudete nikde sami. Nikdy. Relativně levné ubytování lze najít přes Airbnb, ale chce to začít hledat s docela velkým předstihem. Nebo vyrazit mimo sezónu. Také výlety pro milovníky přírody a hor doporučuji dobře promyslet a směřovat spíš na méně známá místa. Anebo znovu – vyrazit mimo sezónu.

V takové malé turistické peklo se nám změnil třeba výlet do soutěsky Vintgar. Modré tůně, rozmanité vodopády, skály, duha se můžou velmi rychle změnit na „italský turista se selfie tyčí přede mnou a nakrknutá česká turistka za mnou“ a „panebože, ať už je konec“. Překvapivě nás pak nadchla okružní cesta zpět na parkoviště táhnoucí se po úbočí hor s překrásnými výhledy do kraje.

K méně profláknutým místům patří vodopády na řece Mostnici. Se dvěma malými dětmi výlet spíš pro rodiče s dobrou fyzičkou a velkým odhodláním (na kočárek rozhodně zapomeňte), ale stojí za to. Ani ne kvůli vodopádu na konci výletní trasy, ale hlavně kvůli té cestě. Část jí totiž vede chráněným Triglavským parkem. Minimum turistů, žádná auta, žádné odpadkové koše, jen klid, kopce a Vy.

Cestou zpátky můžete unavené končetiny zchladit ve vodách Bohinjského jezera. Za slunečného dne doporučuji hlavně podvečerní zlatou hodinku. Fotografové znají, ostatní si představí – slunce už nízko nad obzorem, jezero jako by leželo v mlžném oparu, paprsky se lámou o stromy na pobřeží, hory kolem tmavnou… To musíte zažít.  K moři se nám letos odjíždělo těžko – zdaleka jsme neviděli všechno, co by za to bývalo stálo…

Slovinsko nejsou jen hory a příroda

Když jsme o týden později mířili zpět na sever od Jadranu, zastavili jsme se v malém městečku Ptuj. Průvodce ve mně vytvořil představu středověkého městečka s bludištěm úzkých uliček romanticky osvětlených lucernami, sliboval pohled na mozaiku červených střech (těch středověkých domů – mělo mě to trknout) a majestátně se tyčící hrad na útesu nad městem. Což se tak nějak nekonalo. Ale zklamaní jsme nebyli.

Ptuj bych popsala jako periferní kousek Malé Strany nebo Českého Krumlova asi tak před padesáti lety. Něco zrestaurované a krásné, něco tak staré a zchátralé, že to vlastně bylo krásné, ale na fotkách amatérského fotografa tohle kouzlo nevyniklo. Ovšem rozhodně se nebojte nějakého špinavého balkánského zapadákova. Tmavé ulice jsou čisté, sem tam moderní socha nebo umělecká instalace, kavárna, květiny, průchody do dvorků za městskými domy, které jako by patřily někam na venkov. Kůlny, dřevníky, pumpa…

Majestátně se tyčící hrad jsme dobyli až po zavírací době, ale podle průvodce je v jeho prostorách muzeum zbraní. Z hradeb si můžete vychutnat pohled na ty červené střechy a v tu chvíli budete mít pocit, že stojíte nad Malou Stranou, a kdybyste se otočili, uvidíte prezidentskou standardu nebo rudé trenky.

Gastronomické dobrodružství

Slovinská kuchyně v sobě spojuje energický Balkán, jednoduchou Itálii i staré dobré rakouské mocnářství. Na jídelních lístcích tak najdete těstoviny, čevápi, ale i něco pěkně těžkého pro zahřátí. Pokud Vám třeba v Chorvatsku chybívají dezerty, tady se těšte. Vedle zmrzlinové klasiky tu znají i štrůdly, sachry, krémeše…

Návštěvu Ptuje (a celého Slovinska) jsme korunovali večeří v Gostilne Grabar – jeden z nejhezčích způsobů, jak se se Slovinskem rozloučit. Restaurace nemá klasický jídelní lístek. Číšník Vám jen u stolu přednese denní nabídku. Než jsme dostali jídlo na stůl, moc jsme netušili, co si objednáváme.  Ale stálo to za to. Chobotnicový salát s dýní bych si totiž nikdy neobjednala. O uzeném hovězím jazyku ani nemluvě. A přišla bych o neskutečný gastronomický zážitek. Rozloučení s letní dovolenou přesně takové, jaké má být.